Nechceš zajít na kafe?

31. červenec 2013 | 20.25 |

Kouzlo internetu jsem poznala v šestnácti (léta páně 2004). Tehdy jsem byla v druhém pololetí prváku na gymnáziu, jaro začalo vystrkovat růžky a živě si pamatuji, jak po modernizaci počítačové učebny se každou přestávku tvořily fronty na internet. Byla to zlatá éra Xchatu, Libimseti a ICQ (které používám dodnes), kdo nebyl tam, jako by neexistoval. Xchat (a v omezené míře nejspíš i Libimseti) býval specifický v tom, že v něm existovaly místnosti nejen zájmové, ale i místní, což přinášelo další možnosti - poměrně snadné setkávání se naživo. Ne, že by lidí kolem bylo málo, ale hold bylo fajn poznávat někoho, s kým byste se jen tak asi nepotkali, resp. mělo své kouzlo i to, že po hodinách chatování (podle jejichž počtu se většinou měřila i autorita dotyčného), které přinášely různé situace a utvářely mezilidské vztahy, těch pár písmen v přezdívce nabylo tvarů a vy jste měli možnost poznat daného v celé jeho kráse. Každá místnost měla své tvrdé jádro, které jednou za čas uspořádalo obrovský sraz, kde si všichni rozdali cedulky s přezdívkami a měli konečně možnost poznat ostatní.

Jenže Kari tohle nestačilo. Byla jsem ještě mladá, hloupá, naivní a jelikož to doma v té době stálo dost za prd, dělala jsem cokoliv, abych tam nemusela být déle, než na přespání (a občas ani to). Mimo tehdejší party, která v té době mívala čím dál méně času a mého tehdejšího (ještě) partnera, který mi času věnoval vždy spíše dle své skromné potřeby, jsem si krátila volno v době od konce vyučování do páté hodiny večerní, kdy se škola oficiálně uzavírala, právě v oné učebně u internetu, jelikož jsem ještě neměla na to, abych si mohla počítač pořídit domů, byť z brigád bych měsíční platby za internet utáhla. Tou dobou to na Xchatu vskutku žilo, takže nebyl problém vyrazit ven i s někým náhodným a alespoň si zkrátit volnou chvíli, kdy neměli čas ani parta, ani přítel a brigáda se taktéž nekonala.

Zkoušela jsem počítat, kolik jich bylo. Při průměru dvou osob za týden, což nebyl problém, jsem za měsíc stihla devět schůzek, takže za školní rok by jich bylo devadesát. Odečtu-li od toho prázdniny, dny, kdy se ven nechtělo či tomu zkrátka překáželo něco jiného, mohlo jich být tak padesát za školní rok. A jelikož jsem takto činila po druhé pololetí prváku a celý druhák, vychází to na sedmdesát pět schůzek. Ono i těch sedmdesát, po odečtení dalších pěti je celkem slušné číslo. V osmnácti mi volný čas již začal být vzácnější, jelikož se škála brigád s plnoletostí značně rozšířila, taktéž jsem už poznala, že ne každý z internetu za poznání stojí, takže jsem se za měsíc setkala jen průměrně s jedním novým člověkem z internetu. Čtvrťák již byl spíše ve znamení Libimseti, jelikož Xchat již pomalu zkomíral, ale protože bylo Libimseti vnímáno spíše jako seznamka, nedávala jsem tamním příliš moc šancí k lámání jejich srdcí. V prváku na vysoké škole jsem pak přeběhla na Badoo a z důvodu, že druhák jsem již absolvovala kombinovaně jako regulerní zaměstnankyně, možnost setkat se se mnou od té doby padla prakticky na pravděpodobnost vystihnutelnou pouze v promilích.

Vyrostla jsem z toho, přesytila a přejedla jsem se všech těch setkání. Dejme tomu, že jsem od roku 2004 do maturity v roce 2008 potkala naživo skrze Xchat a Libimseti osdmesát lidí, ve valné části zejména kluků, se kterými jsem se seznámila na internetu. Většinou jsem s nimi šla ven jen s přesvědčením "třeba to bude sranda". Většina setkání byla celkem fajn, v parku či v baru, povídání si o všem možném, takový příjemně strávené odpoledne. Zažila jsem pár extrémů a to hlavně ze začátku, ale čím více setkání jsem absolvovala, tím více jsem do druhých viděla a dokázala odhadnout, zda se jedná o úchyla, namachrovaného tlučhubu či klasického kluka. Co se úchylů týkalo, vždy jsem to přežila bez ztráry kytičky a prakticky i bez ztráty času, jelikož taková setkání většinou mívají po prvním "ne" rychlý spád. Z machrů máte sice v prvních okamžicích srandu, ale celkem rychle se oposlouchají, nedej bozi, abyste měli argument, kterým jim smetete jejich tlachání.
Nejčastější sortou byli však přirozeně ti "normální kluci". Průměrně vysocí, průměrně širocí, průměrně inteligentní, s průměrnými názory, poslouchající " tak nějak všechno", s průměrným (či drobně podprůměrným) všeobecným přehledem a slovní zásobou, ale hlavně přesvědčeni o své originalitě. Teď nechci vypadat jako někdo, kdo je soudí či ponižuje, ale postupem času vám začnou splývat v jeden velký zážitek. Jsou to kluci vesměs na první pohled milí, pozorní, jen občas nechápaví, ale to je ono komunikační prokletí mezi Marsem a Venuší. Kdejaká dívčina by pro ně šla světakraj, ba dokonce mnohé z nich označila za výjimečné. Jenže já byla vždycky divná, mnou zastávané názory se pohybovaly na hranici dobrých mravů a snažila se hledat sobě podobné.
Setkala jsem se i s pleškami a metalisty, které jsem však nedokázala dostatečně ocenit, jelikož jsem se v těchto subkulturách pohybovala již od mala a byla na ně zkrátka zvyklá. Potkala jsem pár duchovně žijících individualit, díky kterým jsem se buď utvrdila v tom, v co jsem věřila (či dnes věřím) nebo se naopak díky nim posunula o krůček dál. Jenže většina setkání byla zkrátka průměrných a ten zbytek bylo jen drobné procento, po kterém dnes snad již taktéž netoužím. Nemám důvod. Mám kolem sebe mnoho zajímavých duší a pokud zatoužím po něčem novém, prostě si mě to najde samo, nemusím to hledat na internetu.

S většinou všech, které jsem potkala od roku 2004 do roku 2008 jsem se viděla jednou, maximálně dvakrát. Prakticky s nikým z nich se dnes již pravidelně nescházím ani nebavím. Pozdravíme se na ulici či na akci, prohodíme pár slov, ale tím to hasne. Od roku 2008, kdy jsem přesedlala na krátký čas na Libimseti a ještě, o něco později, na Badoo, kde jsem dala šanci již jen paní Červenovlásce a panu Luisovi, o těch však někdy jindy. Aktuálně se sice vyskytuji na Igirls a Lidech, ale na Igirls jsem se hloupě zakoukala, takže se tam zatím zdráhám přihlásit a na Lidech se historie tak nějak opakuje - až na pár světlých výjimek opět jen úchyláci, machýrci a hodní normální kluci, které neumím dostatečně ocenit. Osud a náhoda mi vždycky přivedly do cesty ty, které jsem potkat měla. To ostatní byl jen malý bonus, který zpravidla z mého života zmizel tak rychle, jak se tam objevil. Čas mi je čím dál vzácnější, proto ho investuji raději do mých blízkých a těch, u kterých vím, že to nebude jeho ztráta, než jím zbytečně mrhat pro někoho, u koho ani nevím, zda ho poznat chci. Jsem zlá.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 2 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Nechceš zajít na kafe? sargo 01. 08. 2013 - 08:08
RE(2x): Nechceš zajít na kafe? kari 02. 08. 2013 - 19:44
RE: Nechceš zajít na kafe? zrzavejblazinek 25. 10. 2014 - 17:15
RE(2x): Nechceš zajít na kafe? kari 25. 10. 2014 - 18:45