Zlozvyky, aneb chci být dokonalá?

30. říjen 2014 | 13.45 |

Cesta vlakem ze Štatlu do Práglu trvá cca tři hodinky. Sluchátka jsem stále nebyla schopná poslat na reklamaci, takže jediným zvukovým doprovodem v jinak (naštěstí) prázdném kupé mi je pravidelný rytmus tvořený pražci. Nechce se mi číst, tudíž jsem se tak nějak spontánně zamyslela nad tím, jaká novoroční předsevzetí si vzít k srdci.

Cože?! Ještě před pár lety by cosi ve mně prostestovalo stylem: Proč novoroční?! Copak nejsi schopná hýbnout se svým životem i během roku?! Jak jsem však psala nedávno - stárnu. Život mezi tupými lidmi mé revoluční já udupal; nebo se jen nechává slyšet v opravdu důležitých situacích a neřve kdykoliv může, za což jsem mu vděčná, jelikož bych se jinak z té vší marnosti světa asi už zbláznila.

Každopádně jsem se rozhodla, že v rámci co nejdokonalejší snahy tato předsevzetí realizovat tyto dva měsíce před Novým rokem nadrtím během cesty do notebooku a pak slavnostně vyvěsím na svém osobním blogu. Moc ráda bych viděla výraz svého obličeje při tom, jak si v roce 2015 čtu plody své naivity zvěčněné v tomto článku. Nuže, k věci.

Kouření

Poprvé jsem cigaretu do pusy strčila ve třinácti. Dodnes si živě pamatuji, jak jsem se po prvním šluknutí začala dusit - k velké legraci ostatních, kteří toto již měli za sebou. Z toho jediného popotáhnutí mi bylo tak blbě, že jsem si první krabičku cigaret koupila až o čtyři roky později. Startky - červené, krátké, v tvrdém obalu. Tuhle frázi opakuji již devět let. Miluji je. Za náš devítiletý vztah se sice několikrát chuťově změnily a mnohokrát jsem jim byla nevěrná s Petrami, Lakinami, Spartami či Vembloudem, ale vždycky jsem se po tom úletu s brekem a vděkem vrátila k nim. Byly doby, kdy jsem byla schopná během dne stáhnout i tu krabičku; v kombinaci s alkoholem či jinými rozveselovadly dokázaly padnout dvě za noc. Jenže mé tělo se v poslední době začíná bránit. Když zrovna nekouřím, cigaretový kouř mi vadí. Taktéž nemám ráda, když cigarety cítím ze svých prstů a o to víc mi vadí, když mě na to upozorní Déčko. Ale co je hlavní - když si zapálím a bohové mají zrovna rozvernou náladu, mám problém vydechovat. To vše má za důsledek, že denně obvykle vykouřím třeba jen dvě cigarety. Když jsem s Déčkem a nejsem nějak extra na mol, nezapálím si vůbec, klidně vydržím nekouřit čtrnáct dní. Jenže pak přede mnou přistane sklenka, která mi vzápětí začne stoupat do hlavy a mysl si opět začne žádat svou dávku nikotinu. Tajně obdivuji ty, kteří dokázali přestat kouřit ze dne na den (ono to asi jinak ani nejde). Kolik já už vykouřila svých posledních cigaret a posledních krabiček? Nedokáži s tím seknout, alespoň ne teď - v práci, kterou dělám a s lidmi, se kterými se vídám. Takže to prostě budu omezovat co nejvíc, nebudu kouřit ze setrvačnosti a zapálím si jen, když budu mít opravdovou chuť.

Zcela výmýtilený zlozvyk to zkrátka v současnosti není.

Snídaně

Nejdůležitější jídlo dne a zároveň jeden z mých kamenů úrazu. Jelikož hlad snáším prakticky bez povšimnutí, mé první jídlo většinou tvoří až oběd, v lepších případech nějaká ta svačina kolem desáté dopoledne. Občas jsem do sebe zkoušela ráno natlačit třeba jablko, ale postupem času jsem to začala opomíjet a vše se vrátilo do starých kolejí. Ne, že by mě absence snídaně nějak znatelněji omezovala, ale její vynechávání asi nejzdravější taky nebude, tudíž s ní míním začít spíše pro nějaký blíže nepopsatelný vnitřní pocit. Zároveň by to měl být dobrý start pro -

Pravidelné stravování

Pokud jsem v práci, na oběd mě většinou vytáhne kolektiv. Horší to je ve chvíli, kdy mám volno, jsem doma a Déčko pracuje, jelikož vařit pro sebe samotnou mě nebaví, takže se většinou zaplácnu něčím, co zrovna najdu. Často to řeším polévkou nebo toasty, ale kdyby mě viděla maminka, asi by ji švihlo. Zkusím to tedy vyřešit tzv. krabičkovou dietou, která sice, co jsem tak četla, slouží spíš k tomu, aby člověk nesežral víc než potřebuje, ale mě by to mohlo donutit do sebe aspoň něco natlačit v pravidelných intervalech a nejíst tak až ve chvíli, kdy mám hlad. Bude to nejspíš obnášet důkladnější přípravu, ale zkusím si na to zvyknout.

Syrová zelenina a ovoce

Od šestnácti nejím maso, takže by leckdo čekal, že jíst syrovou zeleninu a ovoce mi nebude dělat problémy. Když mám slabou chvilku, udělám si třeba salát se zálivkou, ale že bych si dala na holo mrkev nebo rajče, to už musí být jó hodně krize. Tudíž do své výše zmíněné krabičkové diety napasíruji i tyto věci a uvidím, zda se to ujme.

Sport

Moje BMI je 18,6 stupňů, což je jen o desetinu stupně nad hranicí mezi normálem a podváhou. Teoreticky bych tedy sport nemusela řešit, jelikož ať jím cokoliv, nedokáži přibrat více než o dvě kila nad svou stálou váhu. Při 178 cm vážím 59 kg a necítím se ani tlustá, ani vychrtlá, byť takovým těm kecům ve stylu něco jez, ztrácíš se před očima, se asi nikdo bez nadváhy nevyhne. Když jsem pracovala jen v Brně, neměla jsem problém dvakrát za týden zaběhat si své tříkilometrové kolečko. Jenže Déčko neběhá, takže teď chodíme spíše na procházky a dvakrát do roka vyrazíme na nějakou túru pod stan - ono celý týden chodit s dvacetikilovou krosnou pětadvacet kilometrů denně sice navodí pocit, že své tělo zocelujete, ale hmatatelný výsledek se v závěru nedostaví. Tudíž budu Déčko tahat do bazénu a budu se muset donutit i do alespoň domácího cvičení, když pravidelnému cvičení ve fitcentrech není můj pracovní harmonogram nakloněn. Udělám sice bez mrknutí dvacet kliků a podhmatem se párkrát přitáhnu, ale proč ze svého těla nedostat víc, že?

Uklízení

Abych neřešila jen svou životosprávu, ráda bych se zlepšila i třeba v uklízení. Nemyslím si, že bych byla nějaká čunka - ponožky pod postelí nebo plesnivý chleba byste u mě nenašli. Na druhou stranu mi ale nedělá problém nechat klíče na stole, když patří na věšák, přehodit bundu přes opěradlo židle, namísto uklidit ji do skříně, či nechat nabíječku na mobil ležet tam, kde jsem ji naposledy použila. Tohle všechno totiž Déčko vytáčí a, dle dosud zjištěných skutečností, se obávám, že obdobně to bude vnímat i naše nová spolubydlící Terka. Zkusím tedy nastavit svůj mozek tak, abych skutečně uklízela věci na místa, kam patří, a ne kam se zrovna vejdou.

Pečení a vaření

Baví mě to - zcela upřímně. Chápu, že se to může zprotivit hlavně díky tomu, že u někoho je to nezbytnost a stane se to rutinní záležitostí. Vymýšlet pořád dokola co uvařit na zítra, protože manžel a děti mají hlad, musí být otrava. Jenže to, naštěstí, není můj případ. Navíc mě strašně těší, když je Déčko nadšená z toho, když občas upeču bábovku nebo buchtu. Komu by se to celodenní příležitostné objímání a pusinkování nelíbilo, že? Sice nemusí polévky, guláše a omáčky (což zase mohu já), ale ono se to třeba časem vyvrbí. Takže si musím udělat návyk, že když budu mít několikadenní volno, prostě hned první den něco upeču či uvařím.

Lepší plánování

Můj čas je vykupitelný jen zlatem a krví. Tvrdím to už několik let a je to fráze čím dál pravdivější. Rozvrhnutí času a vypouštení neproduktivních činností jsou mi moc dobře známé pojmy, ale občas se musí odpočívat - jen tak se válet u beletrie, spát deset hodin nebo brnkat na struny. Chci se vyhnout hlavně nechávat věci na starost bohyni Jindy. S diářem jsem už nějaký čas nerozlučná kamarádka, jen jde o to poskládat si věci tak, abych jim byla schopná dát dostatečný prostor v den, kdy si je naplánuji splnit. Zřejmě to bude na úkor těch odpočívacích činností, na druhou stranu odpočinout si můžu při ledasčem, jde jen o to přizpůsobit své vzorce myšlení.

... zkusím si o tom přečíst nějakou knihu, třeba mě to více nakopne. Nějaká doporučení?

Už jsem kousek před Prahou, takže článek ukládám, notebook zavírám a zveřejněn bude při nejbližší příležitosti. Už se těším na cigárko :)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Zlozvyky, aneb chci být dokonalá? sargo 31. 10. 2014 - 15:02
RE(2x): Zlozvyky, aneb chci být dokonalá? kari 31. 10. 2014 - 16:13
RE(3x): Zlozvyky, aneb chci být dokonalá? sargo 31. 10. 2014 - 17:01
RE(4x): Zlozvyky, aneb chci být dokonalá? kari 04. 11. 2014 - 11:46
RE: Zlozvyky, aneb chci být dokonalá? tlapka 09. 11. 2014 - 10:47
RE(2x): Zlozvyky, aneb chci být dokonalá? kari 11. 11. 2014 - 09:50