Hysterie na druhou

30. prosinec 2014 | 11.15 |

Čím víc je konec roku 2014 na dosah, tím více mi bohové dávají najevo, že se sebou budu muset něco udělat. Je to snad poprvé v životě, co cítím, že je čas opravdu svých předsevzetí dostát. Mimo jiné mi to ti nahoře dokázali včerejším hysterickým záchvatem mé milé, která mi tím i dala impuls po čtrnácti dnech napsat článek. A článek nikoliv udržovací, ale čistě terapeutický.

Prostě jsem neudělala něco, co ode mě bylo očekáváno. Stane se - mám v hlavě tisíc jiných problémů a pořádek doma je prostě až někde na spodních patrech oné hroutící se pyramidy. A to na něj, vážení, poslední dobou myslím čím dál více a snažím se ho opravdu udržovat. Jenže sem tam se prostě stane, že někde něco zanedbám či neudělám tak, jak by si Déčko představovala; prostě to neřeším - co by za to jiní dali. V takových chvílích pak není nic horšího, než když vám to připomene křik vaší dražší polovičky jdoucí z vedlejšího pokoje. Fajn, nic se neděje, dám to do pořádku, prostě mi to vypadlo z hlavy. Zkrat. Stane se. Každá racionálně myslící osoba by se s takovou odpovědí spokojila. Jenže to není případ mého vztahu s Déčkem. Ta se raději rozbrečí, švihne s sebou do postele a odmítá se se mnou bavit. Ještě, že obě spolubydlící jsou odjeté, to bychom si s takovou  za nějaký čas mohly hledat jiné podnájemnice.

Ono je to strašně těžké soudit. Myslím tím to, že přijdete po deseti hodinách ze zaměstnání, kde vás štvou nadřízení i podřízení, práce vám spíše přibývá než že by ubývala a jednou za měsíc vám na účet přistane výsměch v podobě výplaty, načež se celé odpoledne popichujete s Kari, která zkrátka odmítá trávit volné dny jinak než flákáním a je jí jedno, že si kalhoty hodila přes opěradlo židle stojící vedle skříně, kam se mají uklízet. (chápete tu větu?)
I já mám (mnohem víc) stresující práci, spoustu neplaceného času strávím na cestách, po ubytovnách a na neformálních schůzích. I mě štvou lidi venku a nadřízení. I mě štvou papíry, tabulky a dedlájny. Jedinou výhodou je to, že má měsíční mzda je několikanásobek měsíční mzdy Déčka. Jenže shůry mi bylo dáno, že tyhle stresy si schovávám někde uvnitř sebe, tudíž netrpím žádnými příležitostnými a nahodilými emocionálními výbuchy, jako mnohá jiná děvčata - co by za to jiní dali. Tedy, nepočítáme-li mou občasně cholerickou povahu, na kterou jsou ale už všichni kolem mě zvyklí natolik, aby ji beze slov přešli. Však-ono-jí-to-do-dvou-minut-přejde.

Déčko je prostě jiná. Leccos mlčky přejde, ale jednou za čas musí explodovat, aby to ze sebe dostala. Mým vztahovým úkolem číslo jedna je nyní soustředit se na to, abych jí dávala co nejméně záminek k obdobným výbuchům. To znamená uklízet. Víc. Víc než víc!

No nic. Jdu si umýt hlavu, ustlat, umýt nádobí, uklidit věci, co se někde válí někam, kde nebudou vidět a potom táhnu na nákup, abych připravila pomazánku na zítřejší oslavu svátku Silvestera Stalloneho.

sylvester-stallone-expendables

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Hysterie na druhou sargo 30. 12. 2014 - 11:46
RE(2x): Hysterie na druhou kari 30. 12. 2014 - 14:47
RE: Hysterie na druhou sayonara 30. 12. 2014 - 13:43
RE(2x): Hysterie na druhou kari 30. 12. 2014 - 14:48
RE(3x): Hysterie na druhou sayonara 30. 12. 2014 - 23:42
RE(4x): Hysterie na druhou kari 02. 01. 2015 - 10:06
RE: Hysterie na druhou walome 30. 12. 2014 - 14:00
RE(2x): Hysterie na druhou kari 30. 12. 2014 - 14:56
RE: Hysterie na druhou sargo 30. 12. 2014 - 21:50
RE(2x): Hysterie na druhou kari 02. 01. 2015 - 10:18
RE(3x): Hysterie na druhou sargo 02. 01. 2015 - 10:32
RE(4x): Hysterie na druhou kari 02. 01. 2015 - 14:40