2016 < 2017

17. leden 2017 | 20.20 |

V roce 2016 jsem zveřejnila jediný článek a další jsem rozepsala (a před chvílí ho smazala, protože se to nedalo číst). Smutná bilance vzhledem k tomu, že jsem sama sobě (a nejspíš i vám) slíbila, že budu aktivnější. Já tedy teď již nebudu nic slibovat a nechme se příjemně překvapit :)

Dobře. Asi si zasloužíte krátkou rekapitulaci minulého roku v pár odstavcích.

Toruviel, o které jsem psala v loňském dubnovém článku, jsem už nikdy neviděla. Můj polský kamarád, který mě s ní seznámil, před pár týdny dokonce začal randit s jakousi její sestřenicí, takže vím, že ten plamínek mého kamenného srdce stále žije. Ale komunikace s ní je prakticky nulová, jelikož je neustále zaneprázděná a zřejmě to všechno tak má být. Další z těch nedostižných prokletí má jméno. Se s tím smiř. A celkově mám teď o ty drobnější známosti nouzi. S třicítkou na krku. Se s tím smiř ještě jednou.

Opět studuji. Když jsem před pár lety státnicové komisi po zkouškách přísahala, že již nebudu nikdy studovat, myslela jsem to vážně. S odřenýma ušima a balvanem padajícím ze srdce to šlo jako po másle. Jenže ejhle. Mám za sebou první zkoušku magisterského studia, které příliš nesouvisí s mým bakalářským oborem, ale ona soukromá škola mi v tomto ohledu vyšla vstříc. A to nemluvím o mé řídké přítomnosti na přednáškách. Je fajn, když studujete kvůli práci, ale zároveň vám práce brání řádně studovat. Předsebou mám již poslední zkoušku - tu nejtěžší. Z celkového počtu cca 50 studentů to po třech zkouškových termínech zatím udělalo zhruba 5; a jak jste již možná pochopili, nejsem zrovna příkladnou studentkou. Příští pátek můj první (a dle vypsaných termínů i předposlední) pokus.

Přestěhovaly jsme se. Jde o to, že má matka se rozhodla byt, v němž jsme do současné doby bydlely prodat. Já jsem její nabídku k odkupu se slušností odmítla, jelikož abych v dané lokalitě strávila zbytek svého života (do konce něhož bych platila hypotéku, na kterou by i přes současné nízké úroky padl zhruba celý plat Déčka) se mi zrovna nechtělo. Tudíž jsme koupily 3+1 v okrajové části, kde zatím vidíme na kopečky a zeleň a i přes zdánlivě líbivý první pohled skýtá náš byt nejedno roztomilé překvapení, jejichž sdělováním bych zřejmě mohla do budoucna zásobovat svůj blogísek. Ano, asi to tak udělám. Slíbeno (a nezarmouceno).

Dosluhuje mi auto. Fóbii se nechce startovat, a to s ní jezdím prakticky jen mimo město, takže žádné cukačky. Jen už má nalétáno zhruba 250.000 km a její bývalý majitel (a možná i ti před ním) ji příliš nešetřili. V servise se mi po sdělení předpokládané částky opravy závady protočily panenky, takže ji prostě dojezdím. Po devíti letech služby mé maličkosti a čtrnácti letech své existence už má nárok na to startovat prostě o trochu déle (nebo nově - vůbec).

To je tak zhruba vše, čím bych vás, drazí kolemjdoucí, chtěla v současnosti zatěžovat. Jak již bylo naznačeno v nadpise článku, pevně věřím, že rok 2017 bude nad tím loňským o minimálně jeden pozitivní stupínek výš. Ale raději bych o dva... možná o tři.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

Komentáře

RE: 2016 < 2017 sargo 23. 01. 2017 - 08:42