Já to tak nemyslela!

14. srpen 2013 | 22.30 |

Upozornění! Následující text obsahuje citové výlevy autorky, proto může čtenářům připadat otravný a zbytečný, případně v nich vyvolávat agresivní sklony, které mohou vyústit v destruktivní chování vůči okolí či sobě samotným... nebo prostě jenom v znuděné opuštění tohoto článku.

Ano, správně, mám výsostnou potřebu si otevřeně postěžovat. Na druhou stranu jsem byla natolik dobrosrdečná, že jsem vás na toto upozornila ve výše uvedeném textu. Proto pokračujete-li ve čtení, buď jste dostatečně nepochopili kontext prvních řádků nebo vás to zajímá... nebo nemáte nic jiného na práci, což je svým způsobem celkem smutné. Abyste však pochopili aktuální situaci, budu vás napřed muset zavést do dávné předávné historie (obraz se začíná pozvolna vlnit, tvary ztrácejí na ostrosti a pomalu se rozplývají v mlhavé minulosti).

S Déčkem spolu chodíme už něco málo přes dva a půl roku. V červnu 2013 jsem se vrátila z půlroční okupace Ukrajiny, do té doby jsme každá žila odděleně - ona u své babičky (v Brně), já ve svém bytě (v Brně). Před mým odjezdem do Kyjeva jsme se většinou vídaly v intervalu dvakrát až třikrát týdně, což záleželo především na naší pracovní vytíženosti, sociálních a kulturních potřebách a samozřejmě i na aktuální náladě našeho vztahu.
Původní plán byl takový, že až zapustím v Kyjevě první kořínky, přijede za mnou a setrváme tu po dobu neurčitou. Z toho však záhy z rodinných důvodů sešlo, takže jsme od sebe byly fyzicky odloučené celých šest měsíců, s čímž jsme ani jedna při loučení nepočítaly. Během této "krizové situace" jsme si slíbily, že až se vrátím do Brna a rodinné důvody se rozřeší, nastěhuje se ke mně a aby toho nebylo málo, celý byt kompletně zrekonstruujeme. Čas nakonec utekl jako voda (aneb po bitvě je každý generál), slovo dalo slovo a od srpna, po návratu z třítýdenní dovolené po její rodné krajině na Slovensku, jsme se do toho opřely. Nová podlaha, nové zdi, nová linka, nový nábytek, nové všechno - většina věcí zatím jen na papíře. Osobně jsem to pojala jako renesanci našeho vztahu - velkou tlustou čáru za vším, co jsem v minulosti za jejímy zády páchala, velkou tlustou čáru za každou hádkou kvůli prkotině. Naivní, že? Stejné duše, stejné chyby, zazní občas z lehce se pousmívajících stříbrných rtů.

Věci se majóu prostě tak, že Déčko není příliš technický typ (vůbec technický typ), což se v rámci oné rekonstrukce (a poslední dobou i mimo její rámec) projevuje častěji než obvykle. Naštěstí jsem dětství a část adolescence strávila pod taktovkou staršího bráchy, takže umím zapojit lustr, umím vyměnit zásuvku, vodovodní baterii či pojistky, umím si dokonce přeinstalovat Windows a jsem aktivní uživatelkou operačního systému Android. Ne, že bych s tím machrovala, jen jsem měla pocit, že byste to třeba chtěli vědět. Pro ní je vrchol technického umu učinit výběr z bankomatu, nastartovat auto a vyjet s ním z garáže nebo vypnout horkovzdušnou troubu.

Ne, nechci jí vůbec žádným způsobem křivdit - ona, narozdíl ode mě, umí zalévat květiny tak, aby do druhého dne nechcíply, dokope se do utírání prachu, úklidu ledničky, umytí oken, umí morseovku a pamatuje si věci, které si já musím psát.
Vážně nemohu za to, že cosi ve mě je natolik zlomyslné, že sem tam hýřím sarkasmem na všechny strany a ona má (zcela bezdůvodně) pocit, že ji tím ponižuji. Nemohu za to, že neudržím jazyk za zuby v situacích, kdy podruhé zadá na pokladně špatně PIN nebo začíná brzdit dvěstě metrů před křižovatkou. Vážně pak lituji toho, co v takových chvílích nevědomky a zcela nevinně zahlásím kamsi do éteru, v němž se ona jízlivá slova nerozplynou dříve, nežli ji urazí, což způsobí ticho v bytě postupně opadající i několik dní. Já ji mám ráda takovou, jaká je, já si ji takovou nechám, vážně. Ona to ví, jen asi v těch chvílích omylů potřebuje ve mě spíše oporu nežli faktor zlehčující situaci poněkud nestravitelným způsobem.

Jednou bych se chtěla naučit pradávnému umění mlčeti zlato, mluviti stříbro; a také nejdříve myslet a potom až mluvit... a nepřipalovatt muffiny.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Já to tak nemyslela! sargo 15. 08. 2013 - 19:25
RE(2x): Já to tak nemyslela! kari 16. 08. 2013 - 12:31
RE: Já to tak nemyslela! walome 24. 10. 2014 - 12:30
RE(2x): Já to tak nemyslela! kari 24. 10. 2014 - 13:48